Za tohle nestojí jediný dobrý člověk na planetě. Buďte opatrní komu svěřujete svá tajemství.

Ahoj,

dnes pro Vás mám takové vážné, v mém případě smutné téma. Popovídáme si o lidech, kterým jsem dlouhé roky věřila a pak udělali tohle. Opět, to už ani nemusím zmiňovat, bude tohle vyprávění pomocí příběhu. Asi na začátek řeknu, že příběh dnes bude trošičku kratší.  Let´s go!

Když jsem nastoupila do první třídy, každý de jsem vídala jednu, v té době holčičku, s kterou jsem se chtěla kamarádit. Došla mi odvaha až o rok později, kdy jsme spolu mluvili poprvé. Staly jsme se nejlepšími kamarádkami. Ve třetí třídě jsme spolu dokonce seděli. Říkaly jsme si všechno - od toho kdo se nám líbí, až po moje a její tenisové problémky. ( chtěla bych jenom dodat, že to není ta kamarádka, se kterou jsem začala hrát tenis - tady tahle dívka už ho chvíli hrála ) Seděli jsme spolu i ve čtvrté třídě a nakonec i v páté. Tady nastává moment, kdy se naše vzájemná důvěra začala hroutit. Paní učitelka nás tak v půlce října rozesadila a my se odcizily. Přišly Vánoce a s nima naše každoroční vánoční vystoupení. My ten rok tancovaly a aby jsme mohly  nacvičovat, tak jsme si musely sednout do dvojic. Já, jelikož jsem měla dost toho, že za mnou pořád chodí, jsem si nesedla k ní. Nějak jsme se pohádaly a udobřily. Později jsem se skamarádila s jedním klukem a řekla jsem jí to. Ona na to reagovala tak, že co když mi ublíží. Mně to začínalo být divné ale nepodezřívala ji. Nějak život šel, a najednou jsem zjistila že mi lže. A ne jenom lže. Dělala mi takové naschvály, jaké si nedovedete představit. Později jsem zjistila že vše, co já jsem jí řekla, ona řekla své matce. 

Já kvůli ní vymazala a přestala důvěřovat tolika lidem, že se ani netěším do školy.

Tady máte můj pohled na věc, která se mi stala.

Zase za týden